Pomáhám podle toho, jaká možnost se zrovna objeví
...říká Monika Melicharová, rozhovor s ní pro 1zMilionu připravila Lucie Hušková
Chystá se jet do chudých zemí, kde hodlá strávit čas v zahraničních školách. Ráda se věnuje osamělým starým lidem. Dává práci těm, kteří ji nejvíce potřebují. Majitelka ČISTĚ CZ Monika Melicharová vnímá pomoc druhým jako své životní poslání. A teď se stala patronkou projektu 1zMilionu. Vyzpovídali jsme ji, abychom zjistili, kde se cítí nejlépe a jak získává inspiraci.
Pomoc druhým provází celý váš život. Podporujete své zaměstnance, plánujete spojit pomoc i s cestováním do zahraničí. Zapojila jste se také do projektu 1zMilionu. Kde čerpáte energii a sílu vy?
Sílu a energii čerpám v cestování, kde si dovolím být sama sebou, a pak také v čase s dětmi. Jsem přesvědčená, že děti jsou na jiné frekvenci než my dospělí. Dávají mi výjimečně pozitivní energii. Každý pohled do šťastných očí mi vnáší radost do života. Také ráda trávím čas o samotě, nejlépe v lese.
Cestu za splněním svého snu podporujete i tím, že si na to téma vytvoříte nástěnku. Jak funguje?
Mé nástěnky jiní nazývají "vision boards". Fungují tak, že si pomocí jich snadno plním své sny a fantazie. Obrázky na mé nástěnce neznázorňují horní hranice snů. Jsou inspirací k pohybu.
A prozradíte, jak vypadá vaše nástěnka právě teď?
Je o cestování. O plánování detailů do Myanmaru. Na nástěnce je akční plán. V Myanmaru cítím, že se budu realizovat. Cestování je moje láska.
Mluvila jste o tom, že máte v plánu také cesty spojené s pomáháním ve školách nebo klášterech v zahraničí. Už máte konkrétní plány, kam se vydáte? A jaké cesty už máte za sebou?
Nejbližší takovou cestou bude právě Myanmar. Navštívím tamní školy a plánuji hlavně mluvit s dětmi. Podívám se, jak jim mohu usnadnit a zpříjemnit život. Jen musím počkat, až pomine situace kolem COVID-19, která moji cestu brzdí. Vzpomínám si, jak jsem se v listopadu 2016 vydala na Ukrajinu podpořit místní komunity a gheta. Byl to dechberoucí zážitek. Věřím, že Myanmar bude pozitivnější.
Vaším snem je pomáhat starým osamělým lidem, chudým i handicapovaným. Chcete jim dělat společnost, nabídnout práci, podpořit je. Jak se zapojujete právě teď?
Staří lidé žijí často a náhle velmi osamělý život. Já se vídám hlavně s mým dědou a jeho kamarády. Jen díky tomu, že s nimi trávím čas, chápu, co opravdu potřebují. Je to kontakt s námi a dobrá kabelovka. Náš společný čas s dědou byl ze začátku trochu divný, neznali jsme se. Ale teď je to úžasné. Sdílíme spolu všední zážitky, řešíme spolu doplatky elektřiny, kde mají v akci kapsle kávy. Vyvolávám mu fotky a znovu dekorujeme jeho byt. Kouzlo je v našem společném čase, zájmu a sdílení běžných starostí.
Na chudobu pak doporučuji více práce. To je hlavní podpora, kterou těmto lidem mohu nabídnout. Objevit zpět jejich talent. Handicapované podporuji podle toho, jaké se mi zrovna objeví možnosti. Nádhernou pomocí jsou pro mě mé dva nové obrazy z dražby pro ParaCENTRUM Fenix. Dále se začínám věnovat podpoře dětských domovů.
Kde jste se dozvěděla o projektu 1zMilionu?
Pro podporu tohoto smysluplného projektu mě oslovil Honza Körner.
O organizaci jsem se informovala a zjistila, kolik lidí z mého okolí ji pozitivně a dlouhodobě zná. Po přečtení několika silných příběhů jsem se rozhodla na tomto projektu spolupracovat.
Říkala jste, že jeden z příběhů klientů ParaCENTRA Fenix vás opravdu chytil za srdce. Můžete nám ho přiblížit a vysvětlit, proč vás oslovil?
Naprosto mě fascinoval rozhovor s Vojtěchem Vašíčkem. Je to podle mě velice silný člověk. Měl nehodu na motorce a ochrnul. Mně před 9 lety zemřel na motorce přítel. Když jsem se v nemocnici modlila, aby byl aspoň na vozíčku, nepodařilo se. Často jsem přemýšlela, jak by to zvládal jako handicapovaný. Příběh pana Vašíčka, který vozíček přijal jako své poslání, je pro mě proto ještě silnější.